Do mokřad vešel náhodou,
kde voda černá v tůních spí,
mlhou veden cestou šedou,
pod korunami stromů, kde vítr zní.
Když hledal cestu ven, spasení,
srdce znavené a nohy mdlé,
naskytlo se mu zjevení,
království z černého kamene.
Za rozpadlou hradbou čeká starý mlýn,
pole mokré, plevel a luční kvítí,
mezi stromy lze uzřít temný dým,
za mechovým hájem záře v oknech svítí.
Honosná tvrz se z bažin tyčí,
temné oko pozoruje z povzdálí,
voda vře, pára syčí,
až to hrůzu nahání.
V Zemi stínů nový host,
že je pozdě nemá tušení,
varováním měl být temný hvozd,
teď musí zaplatit cenu nejvyšší.
Na úprk se dal, cestou k přístavu,
za hlasů z temných vod vábících,
již v sobě nemohl najít odvahu,
uzřel svůj konec na dně ležící.
V Zemi stínů nový host,
již spí stejně jako hvozd.
- FS, 14.3.2026
