V tichu mysli rodí se obrys, který není zcela přítomen ani zatracen. Světlo ji nedokáže odhalit, pouze jemně naznačit. Přetrvává pak jako vzpomínka na něco, co nebylo nikdy plně uchopeno. Pocit, který se vynořuje a vzápětí rozplývá zpět do prázdna. Zůstává pak jako ozvěna. Jemná, neklidná, nekonečná.
